Výstupy ze supervize

Supervize není porada, kde by bylo hlavní aktivitou předávání informací, ale spíše jde o zážitkovou aktivitu, v níž zapojíme kromě svého rozumu také emoce. Jsme-li v roli supervizanta, pak bez ohledu na to, jde-li o supervizi týmovou či případovou, individuální či skupinovou, hlavním předmětem zájmu jsme my sami.

Po skončení takové práce v nás zůstává kromě vědomí, že jsme se něco nového dozvěděli či se v něčem ujistili, zůstává hodně pocitů a dojmů, které je třeba zpracovat, strávit. V životě nejsou tolik formující a užitečné zážitky jako takové, ale zpracované zážitky – zkušenosti. A ke zpracování zážitků ze supervize pomáhá dobrý výstup – vlastní zformulování toho, co se během práce stalo, co si z toho odnášíme, jak se v tom cítíme.

Výstup nebývá užitečný jen pro jednotlivce, ale jde -li o skupinový proces, pak pro celou skupinu. Proto doporučujeme výstupy zařadit jako součást ukončování práce, nejčastěji se tak děje ústní formou, spontánně, ovšem může jít o výtah z poznámek, psaných během sezení. Psaní poznámek je velmi užitečné, protože nám to pomáhá držet pozornost a zlepšuje to schopnost kognitivního uchopení emotivních situací (pochopení, rozumového zpracování). Na psaní poznámek je ovšem nutné se na začátku dohodnout, bude to součástí kontraktu – důvod je jasný, na supervizi se často probírají citlivé informace osobního charakteru a zacházení s nimi má být ošetřeno.