Supervize a syndrom vyhoření
Jednostranné zatěžování nástroje obvykle vede k únavě materiálu a jeho poškození. V pomáhající profesi jsme tím nástrojem my sami – naše osobnost, vědomosti, zkušenosti, naše schopnost vztahovat se k druhým. Syndrom vyhoření je únavou materiálu při každodenním kontaktu s klienty, při této práci vydáváme ze svého víc, než jsme si obvykle vědomí a výsledky naší práce jsou často nejasné.
Sdílení frustrací z práce v pomáhající profesi je jedním z účinných léků proti vyhoření. Neméně důležité je ocenění kolegů za dobrou práci, dobrý nápad či třeba trpělivost s klientem. Opravdu blahodárné je pro nás opakované zjištění, že si můžeme dovolit při práci s klientem něčemu nerozumět, že si můžeme dovolit cítit ke klientovi negativní či pozitivní moce a to všechno je možné sdílet s kolegy – nebýt na to sami. Supervize je chráněným prostorem, kde toto vše může probíhat.
