Supervize a etika

Když už mluvíme o citlivých informacích osobního charakteru, je dobré se pozastavit nad etickým rámcem, v němž se supervize odehrává. K základním etickým principům patří určitě maximální zachování soukromí klienta (je-li to možné, nesdělujeme informace, podle kterých lze klienta identifikovat, sdílíme pouze informace, které jsou nutné k seznámení se s případem pro ostatní účastníky supervize, mimo domluvený výstup ze supervize žádné informace „nevynášíme“ ven). Dbáme také na důstojný průběh supervizního sezení (nejde o sdělování pikanterií, ale společné sdílení často intimních informací, pocitů, postojů).

Uvedu několik konkrétních příkladů:

A. Případová supervize uvnitř jednoho zařízení: Zde je většinou nemožné zachovat anonymitu klienta, někdy je naopak užitečné v rámci týmové spolupráce otevřeně mluvit o tom, o koho jde a jak se o pomoc efektivně podělit. Zde to někdy svádí říkat více osobních dat, než je nutné – při spolupráci je společný prostor se společný informacemi a pak intimní prostor zainteresovaného člena týmu a klienta, toto je dobré někdy nahlas pojmenovat a hranice udržet. Klient by také měl vědět, že se o něm mluví na supervizi (je nutné stručně a srozumitelně vysvětlit, co to supervize je), předejde se tak vážným problémům, když zjistí, že někdo v týmu o něm ví něco, co říkal někomu jinému.

B. Případová supervize kolegů z různých zařízení: Zde je možné a velmi doporučené anonymitu klienta udržet. Můžeme si představit, že budeme svého klienta informovat o supervizi, určitě bude spíše souhlasit s anonymním představením jeho případu než s jeho identifikací u kolegů, které nezná a kteří s jeho případem přímo nemají nic do činění.

C. Týmová supervize v rámci jednoho zařízení: Zde budeme řešit hlavně dvě věci – již zmiňované „nevynášení“ informací ze supervize (mimo dohodnutý výstup) a pak zásady otevřené, leč neagresivní komunikace (interakce) během samotné supervize. Otevřeně (k věci) si budou lidé vyříkávat nejrůznější neshody, odlišné postoje, křivdy atd., ale nesmí se agresivně napadat, protože pak je vážně ohrožené bezpečí účastníků supervize a proces se zastaví. Agresí máme na mysli překročení hranic – a může jít o méně nápadné překročení nežli v podobě vulgarit (o fyzickém napadení ani neuvažujeme), ale např. sdělení osobní informace o někom ze supervizní skupiny, kterou on sám neřekl.

Etické zásady chrání naše klienty před únikem osobních, často intimních informací, chrání nás samé před únikem informací, patřících pouze na toto jedno supervizní setkání. Etika nás ale také učí dodržovat pravidla, držet hranice v rámci naší profese, jedná se o jeden z důležitých fenoménů, podílejícím se na našem profesním růstu a podstatně určujícím kvalitu naší práce s lidmi.