Kdo je supervizor

Webové stránky Českého institutu pro supervizi ČIS popisují supervizi jako “samostatnou odbornou činnost, k jejímuž provádění je nutné mít léta praktické zkušenosti a úspěšně naplnit náročné podmínky supervizního výcviku. V neposlední řadě by měl být supervizor odborníkem, který je pro supervidovaného (supervidované) přirozenou a důvěryhodnou autoritou“.

Tímto se dostáváme k vlastnostem supervizora. Autoři Hawkins a Shohet (upraveno dle Gilberta a Evans) považují za nezbytné, aby měl supervizor tyto vlastnosti :

• Flexibilita: v pohybu mezi teoretickými koncepcemi a užíváním široké škály intervencí a metod.

• Pohled z mnoha perspektiv: schopnost vidět tuto situaci z různých úhlů pohledu.

• Zmapování disciplíny, v níž provádí supervizi.

• Schopnost pracovat napříč kulturami.

• Schopnost usměrňovat a zvládat úzkost: svou vlastní i supervidovaného.

• Otevřenost vůči učení: od supervidovaných i z nových situací, které vyvstanou.

• Citlivost vůči otázkám širšího kontextu: působícího jak na terapeutický, tak na supervizní proces.

• Vzdělanost v postupech proti utlačování: dokáže vhodně nakládat s mocí.

• Humor, skromnost a trpělivost.

(Hawkins, Shohet, 2004, s. 52)

Hawkins a Shohet dále popisují „schopnost helikoptéry“. Což je velmi výstižně a vtipně pojmenovaná nejobtížnější dovednost, kterou supervize vyžaduje. Jedná se o schopnost přepínat svou pozornost mezi:

• Klienty, které supervidovaní popisují.

• Supervidované a jejich proces.

• Váš vlastní proces a vztah tady a teď se supervidovanými.

• Klienti v jejich širším kontextu (a pomoc supervidovaným dělat totéž).

• Širší kontext instituce a otázky vztahů mezi institucemi.

(Hawkins, Shohet, 2004, s.53)